r/cetba_maturita • u/Vietnamec • Jan 15 '19
Sofokles - Antigona
Sofokles: Antigona.
Mladá fronta, Praha 1976
Obsah
Příběh se odehrává v řeckém městě Théby. Po smrti Oidipa a jeho ženy zůstali na světě jejich čtyři potomci - Antigoné, Isméné, Eteoklés a Polyneikés. Mezi bratry ihned vznikla rozepře, kdo převezme po otci trůn. Eteoklés se spojil s Kreontem a vyhostili společně Polyneika z Théb. Polyneikés se následně spojil s cizím vojskem a přitáhl na Théby.
Při bitvě zemřel jak Polyneikés, tak Eteoklés. Kreón poté, co převzal moc, nařídil Eteokla řádně pohřbít, avšak Polyneika ne. Měl to být jakýsi trest za jeho vlastizradu. Ale jeho sestra Antigona s tím nesouhlasila a přemlouvala svoji sestru, aby se obě vzepřely a pohřbily ho i přes zákaz. Ale Isméně se to pořád nezdálo, která byla přesným opakem Antigony, klidná a nerada se prosazovala, nechala v tom nechala Antigonu samotnou.
Když hlídači mrtvoly, která byla pod hradbami, zjistili, že tělo zmizelo, ihned spěchali za Kreontem, aby mu sdělili tuto nemilou zprávu. A když Antigona chtěla tělo svého bratra definitivně pohřbít (předtím pouze poponesla tělo opodál, chytili ji strážci a přivedli před Kreonta. Antigona nic nezapřela a ke všemu se přiznala, a tak se proto rozhodl ji nechat zazdít do jeskyně. Když snoubenec Antigony Haimón zjistil, co se stalo, spěchal za otcem a snažil se mu to rozmluvit. To se povedlo ale až slepému věštci, který přišel do města, aby varoval Kreonta před tím, že ho dozajista také čeká co nejdříve smrt za jeho činy. Toho se však Kreón lekl a vydal se k jeskyni, že osvobodí Antigonu. Po cestě mu však posel sdělil, že se Antigona oběsila. Když Kreón dorazil k jeskyni, již tam byl Haimón který objímal mrtvé tělo své snoubenky. Haimón byl natolik zarmoucen smrtí své snoubenky, že se na místě probodl svým mečem. Jen co se Haimónova matka dozvěděla o smrti svého syna, tak si také vzala život. Kreón si uvědomil, že za vše mohl on, a tak ho čeká věštěná smrt.
Rozbor
Hlavní myšlenkou díla je, že namyšleností, panovačností, bezohledností a bezhlavým přístupem můžeme přijít o důležité věci v našem životě, věci mohou obrátit proti nám, jako se obrátily věci proti Kreontovi z příběhu. Další myšlenka díla může být, že pokud něco doopravdy chceme udělat, musíme si projít strastiplnou cestou, abychom svého cíle dosáhli.
Antigona se nebála vzepřít se králi a udělala, co považovalal za morálně správné. Byla ochotná nést následky, ale i přes to byla odhodlaná udělat cokoliv. Její “nevýhodou” byla její pravdomluvnost a lehká tvrdohlavost, přimomíná mi to sebe.
Vzhledem k tomu, že Antigona je jedna ze starších literárních památek, byla trošku těžší na četbu. Byly části, které jsem si musel číst opravdu mnohokrát po sobě, abych pochopil význam. V textu navíc byla použita spousta archaických názvů a obratů. Asi jeden z důvodů proč už bych nikdy nechtěl číst.
I přestože srozumitelnost byla pro mne horší stránkou, děj opravdu zlepšuje celkový zážitek ze čtení. Jak u Hamleta nebo Romea a Julie, náchází se zde mnoho smrtí, textů s hlubším význanmem a chvílemi mi připadá až depresivně, člověk se musí zamyslet nad tím co čtě, protože to má většinou hlubší význam.
Citace
„ Ó běda! Zřím druhé neštěstí, já ubohý! Ach, jaký, jaký los mě ještě čeká dál? Zde držím vlastní dítě v náručí, já ubožák, a tam zřím druhou mrtvolu zas! Ó běda, dítě mé, ach, matko nešťastná!”
citováno z : Sofokles. Antigona. V nakladatelství Mladá fronta. Přeložil Vladimír ŠRÁMEK a Ferdindand STIEBITZ. Praha: Mladá Fronta, 1976. (Mladá Fronta).